Půjčka a vysoké úroky

Dobrý den,  

Ve Vašem případě přichází v úvahu především porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon stanovuje, že úvěrová smlouva je platná pouze tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a nedošlo k existenci důvodných pochybností o jeho schopnosti splácet úvěr. Úvěrová smlouva proto může být platná jen tehdy, pokud při poskytnutí úvěru došlo ze strany poskytovatele úvěru k řádnému prozkoumání úvěruschopnost spotřebitele a po tomto přezkoumání zjistil, že tu nejsou „důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ 

Pokud k tomu nedošlo, pak je podle ustanoven § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná. V případech, kdy úvěrová smlouva není platná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Doba odpovídající možnostem spotřebitele je určena soudem na návrh jedné ze smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Standardní bezdůvodné obohacení podle ustanovení §2993 občanského zákoníku je obvykle splatné na základě jednostranné výzvy věřitele. Avšak v případě spotřebitelského úvěru tato pravidla neplatí automaticky, což slouží jako ochrana spotřebitele.  

Dále by přicházela v úvahu lichva, kdy podle ustanovení §1796 občanského zákoníku je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. podle judikatury je lichva definována jako úrok, který minimálně čtyřnásobně překračuje obvyklou výši úroků, které jsou požadovány za obdobných podmínek bankami na úvěrovém trhu. Tato definice slouží jako základní kritérium pro posouzení, zda je úroková sazba považována za lichvu. Je třeba poznamenat, že tato definice je pouze jedním z aspektů posouzení lichvy. Soudy obvykle bere v úvahu i další faktory, jako jsou celkové okolnosti transakce, ekonomická nerovnováha mezi stranami, obtížnost splácení a další relevantní faktory. Je-li úrok stanovený ve smlouvě čtyřnásobně vyšší než obvyklá úroková sazba na trhu, může být považován za lichvu a soudy mají pravomoc takovéto úrokové podmínky zpochybnit nebo dokonce prohlásit za neplatné. Nicméně každý případ je posuzován individuálně a v souladu s konkrétními okolnostmi a důkazy předloženými stranami sporu a z Vámi popsaných skutečností tak nelze jednoznačně říct, zda se jedná o lichvu, nebo ne. 

Dobrý den,  

Ve Vašem případě, který zde nastiňujete přichází v úvahu především porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon stanovuje, že úvěrová smlouva je platná pouze tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a nedošlo k existenci důvodných pochybností o jeho schopnosti splácet úvěr. Úvěrová smlouva proto může být platná jen tehdy, pokud při poskytnutí úvěru došlo ze strany poskytovatele úvěru k řádnému prozkoumání úvěruschopnost spotřebitele a po tomto přezkoumání zjistil, že tu nejsou „důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ 

Pokud k tomu nedošlo, pak je podle ustanoven § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná. V případech, kdy úvěrová smlouva není platná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Doba odpovídající možnostem spotřebitele je určena soudem na návrh jedné ze smluvních stran, s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.  

Nicméně je důležité zmínit, že je také nutné pořádně pročíst všechna ujednání, která jsou ve smlouvě o poskytnutí úvěru, neboť podpisem dáváte najevo svůj souhlas s těmito ujednáními, i bez toho, aniž byste musel být na všechny z nich výslovně upozorněn. 

Standardní bezdůvodné obohacení podle ustanovení §2993 občanského zákoníku je obvykle splatné na základě jednostranné výzvy věřitele. Avšak v případě spotřebitelského úvěru tato pravidla neplatí automaticky, což slouží jako ochrana spotřebitele, tedy Vás jako slabší strany.  

Dále by přicházela v úvahu lichva, kdy podle ustanovení §1796 občanského zákoníku je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. podle judikatury je lichva definována jako úrok, který minimálně čtyřnásobně překračuje obvyklou výši úroků, které jsou požadovány za obdobných podmínek bankami na úvěrovém trhu. Tato definice slouží jako základní kritérium pro posouzení, zda je úroková sazba považována za lichvu. Je třeba poznamenat, že tato definice je pouze jedním z aspektů posouzení lichvy. Soudy obvykle bere v úvahu i další faktory, jako jsou celkové okolnosti transakce, ekonomická nerovnováha mezi stranami, obtížnost splácení a další relevantní faktory. Je-li úrok stanovený ve smlouvě čtyřnásobně vyšší než obvyklá úroková sazba na trhu, může být považován za lichvu a soudy mají pravomoc takovéto úrokové podmínky zpochybnit nebo dokonce prohlásit za neplatné. Nicméně každý případ je posuzován individuálně a v souladu s konkrétními okolnostmi a důkazy předloženými stranami sporu a z Vámi popsaných skutečností tak nelze jednoznačně říct, zda se jedná o lichvu, nebo ne.